I když už je to nějakou dobu, rozhodl jsem se sepsat jeden článek z mého výletu. Psal se 16. květen roku 2013 a mě se naskytla příležitost malé výpravy na Šumavu. Šéf měl nějaké jednání v Kašperkách a já mu dělal řidiče a až do večera jsem měl čas sám pro sebe. Byl jsem Šumavou zatím nepolíben a tak první návštěva na Šumavě nemohla vést nikam jinam než k prameni Vltavy. A když už jsem se pohyboval v blízkosti německých hranic tak jsem si samozřejmě naplánoval i odlov první německé keše.

 

   Z Kvildy jsem se po modré turistické značce vydal pohodovou procházkou k prameni. Cesta ubíhala svižně, nikde ani živáčka, na rozdíl od Krkonoš kde o turisty takřka zakopáváte. Místy cestu bohužel lemoval pohled na zničené stromy, které zde stály jako tiché memento dřívějšího průmyslu a špatného ovzduší v těchto místech spojeného s útokem kůrovce. Kolem cesty kvetlo velké množství borůvek, a já si řekl, že sem musím ještě někdy až borůvky budou zrát. Zhruba po 5 km jsem se ocitl u pramene. Po prameni Labe to byl pramen druhé řeky který jsem navštívil.

   Chvilku jsem poseděl a pak odlovil dvě místní keše. Je tu tradička a samozřejmě tu nemůže chybět ani Earthcache věnovaná tomuto místu. Po zalogování jsem se vydal na vytouženou první německou kešku. vybral jsem si tradičku na vrcholu Siebensteinkopf, česky Sedmiskalí. Trošku jsem se obával, zda keš najdu, protože poslední logy byly DNF, ale nejspíš to byla jen geoslepota, protože jsem keš objevil rychle a bez problémů. Pokochal jsem se pohledem a sešel zpět dolů. POdle mapy mělo být kousek níž jakési jezírko a i u něj dvě kešky. Tak jsem se rozhodl sejít ještě o kus níž. Sešel jsem do kouzelného místa zvaného Reschbachklause. Balzám na nervy a duši. Po chvilce hledání jsem nalezl obě místní keše a zalogoval. Dnes už jsou obě bohužel v archivu. Sedl jsem si na lavičku a nabíral síly na cestu zpět.

   Dalším plánem byl odlov tradičky Holubí skála. vydal jsem se tedy vzhúru kolem Sedmiskalí nad pramen Vltavy a pokračoval jsem lesním výsekem směrem k Holubí skále. Cestou jsem si početl na infocedulích, které informovali o železné oponě, která tudy za minulého režimu vedla a průseky kudy šla, jsou do dnes jasně znatelné. Keš u Holubí skály mi dala sice trošku zabrat, ale po nějaké době se přece jen podařilo keš objevit. Teď už zbývalo jen se vrátit zpět na modrou a na Kvildu, kde mě čekalo auto a odjezd domů. Celá trasa krásných 18 km kouzelnou krajinou.

 

Napsat komentář