Tahle multina mi v hlavě ležela už poměrně dlouho. Bohužel pořád se nedařilo najít čas na to ji odlovit. Až asi před dvěma roky se našla volná chvíle na keš vyrazit. Napsal jsem Lukášovi jestli by se nechtěl přidat. Souhlasil což bylo super, protože jít to celé sám se mi nechtělo. Stanovili jsme termín kdy vyrazíme a začala potřebná příprava. Naplánovat trasu, samozřejmě keše po cestě a zajistit přespání. Zvolili jsem variantu na 3 dny. Pro přespání padla volba na Brádlerovi boudy a na Jelenku. Aby se mi vešly potřebné věci pořídil jsem si nový 70 litrový batoh. To byla první a zdá se, že nejzávažnější chyba. Večer před odjezdem jsem zabalil, aspoň dle mého názoru, vše potřebné na cestu. Paráda do batohu se to krásně vešlo. Nadšení však rychle vystřídalo zděšení, když jsem batoh zvedl. No trošku težkej, ale ono to nějak půjde.

   Ráno jsme se v půl páté sešli s Lukášem na nádraží a nasedli do autobusu směr Praha. Tam přesedli na bus do Jablonce tam do Tanvaldu a tak konečně do autobusu do Harrachova. Hodil jsem batoh na záda a bylo jasné, že tohle nemůže dopadnout dobře. Vydali jsme se na cestu k Mumlavskému vodopádu. Nádherné místo, kde jsem byl poprvé. Po chvilce jsme měli první indícii a první keš našeho putování. Odtud jsme se vydali vzhůru na Voseckou boudu. Musíme až na hřeben takže samozřejmě stále nahoru. Udělali jsme zastávku u Krakonošovi snídaně a po malém posilnění pokračovali pořád vzhůru. Konečně jsme byli na Vosecké. Dali jsme si předražené pivko, koupili turistickou vizitku, odlovili místní keš a pokračovali k Tvarožníku. Přibyla i nějaká ta indicie a mířili jsme po hřebenovce nahoru. Tady jsem už cítil, že je zle, a že to s cestou na ubytováni bude asi problém. Udělali jsme odbočku pro earthku k Prameni Labe. Cestou k němu mě začaly chytat křeče do lýtek. Rychlá domluva s Lukášem a usoudili jsme, že tohle bohužel nevyjde, aspoň ne s takovou náloži na zádech. Rozhodli jsme se tedy sejít na Labskou boudu, tam přenocovat a ráno sejít do Špindlu a domů. Tady to bylo teda maso. Cena za noc necelých 800 Kč. Vlezli jsme na pokoj a těšili se do sprchy. A ouha neteče teplá voda. Paráda to to začíná. Zašli jsme do restaurace a když jsme viděli ceny, tak nás omývali. Noc jsme tedy nějak přežili a ráno jsme se vydali přes Pančavský vodopád a Zlaté navrší zpět do Špindlu na autobus do Prahy a domů. Domluvili jsme se, že tahle keš musí padnout, a že se na ni určitě vrátíme.

Mumlavský vodopád

Mumlavský vodopád

U keše

U keše

Útulna

Útulna

Tvarožník

Tvarožník

   Během těch dvou let jsem podnikl pár celodenních výletů po Krkonoších a povedlo se mi sesbírat další indicie. Nakonec chyběly už pouze 3 poslední. Opět jsme dohodli termín kdy s Lukášem vyrazíme a tentokrát se k nám přidala ještě Miška. Naplánovali jsme to na víkend. V sobotu oběhnout indície, přespat v Horní Malé Úpě a ráno vyrazit pro finále.

Hořec

Hořec

Moje maličkost

Moje maličkost

   V 5 ráno jsme vyrazili z Rakovníka směr Špindl a krásně jsme stihli první autobus na Špindlerovu boudu. V plánu bylo najít dvě indície směrem od Špindlerovky na Sněžku. Vystoupili jsme na Malém Šišáku, aby jsme odlovili místní tradičku u nádherné kapličky. Odtud jsme vyrazili ke Špindlerovce kousek po silnici. V navigaci připravené gpx s kešema po cestě. Já jich měl trošku méně, protože něco jsem mel už odlovené. Rozhodli jsme se udělat odbočku pro jednu polskou keš, která byla asi 800 metru z trasy. Přece ji tam nenecháme a tak jsme se hned na začátek pořádně protáhli. Konečně jsme vyrazili na hřeben. Mlha byla nízko, ale to nás neodradilo. Za chvíli jsme byli na hřebenu, ani to nakonec nebylo tak náročné. Pokračovali jsme po hřebenu směrem na Luční boudu a postupně sbírali indície a keše z powertrailu kolem Jelení hory. Pořad byla mlha, ale aspoň nepršelo. Bohužel nevydrželo to dlouho a déšť nás nakonec dohnal. Naštěstí to nebylo nic prudkého ani dlouhého. Když jsme dorazili k Velkému a Malému Stawu, konečně se mlha roztrhala a začalo nám svítit sluníčko. Naskytly se nám úžasné pohledy na tyhle dvě jezera. Obzvláště Malý Staw je kouzelný. Bohužel jsme se ze sluníčka neradovali dlouho a přehnalo se přes nás krupobití. To už jsme byli na rozcestí k Luční boudě a tak jsme rychle seběhli k ní. Na teploměru 3.5 stupně, ale ceny nám docela teplotu zvedly. Posilnili jsme se z vlastních zásob a chystali se na cestu zpět do Špindlu. Možnosti jsme měli 3. Přes Výrovku, údolím Bílého Labe a přes Kozí hřbety. Volba padla na poslední možnost. Vydali jsme se na Krakonošovu vyhlídku, kde jsme odlovili tradičku a čekalo nás posledních 5 km dolů. Říká se té cestě Schody do nebe. Kdysi jsem je šel opačným směrem a pamatoval jsem si je jen mlhavě. No tentokrát to byly spíš Schody do pekla. Po tom co jsme měli v nohách, to byla dolu docela zabijárna a myslím, že nejen já jsem si to dost dost protrpěl. Konečně jsme byli ve Svatém Petru, krátce jsme se občerstvili v Panoramě a hurá poslední kousek do Špindlu.

Kaplička

Kaplička

Miška loguje

Miška loguje

Malý Staw

Malý Staw

Kroupy

Kroupy

   Nasedli jsme do auta a vydali se na Pomezní hřeben. Odlovili nějaké drive-in keše cestou a chystali se na poslední indícii, která nám chyběla. Konečně jsme byli v Úpě a nejdříve se zašli ubytovat. Velikost pokoje nás dost mile překvapila. Odložili jsme věci a vydali jsme se pro poslední indícii, která naštěstí nebyla daleko. Hned od ní jsme vyrazili do hospůdky na dobrou večeři. Objednali jsme si domácí zázvorovku a svařák a dali se do počítání finálky. Podle logů jsem asi tušil kam nás zavede. Za chvíli jsme měli spočítáno a prošlo i ověření. Hurá máme to. Rychlý pohled do mapy a zjišťuji, že jsem nebyl s odhadem tak daleko. Dohodli jsme se kudy a jak zítra půjdeme a vyrazili jsme do peřin. Počasí nás ráno moc nepotěšilo, a tak došlo k přehodnocení plánu. Rozhodli jsme se autem přejet trochu blíž k finálce a vzít to jinou cestou. Bohužel to znamenalo, že musíme vystoupat na hřeben, ze kterého jsme sjeli dolů. Stoupali a stoupali jsme vzhůru. Občas vyskočila nějaká srnka a všude nádhernej klid. Příroda se s nadmořskou výškou měnila a postupně jsme se blížili k vytoužené finálce. Konečně jsme byli u ní. Abych řekl pravdu, čekali jsme trošku větší schránku na nějakém místě s krásným výhledem. Ale s odstupem času musím uznat, že to celé prostě stálo za to. Určitě to nebyl jen další jeden bod do statistiky. Od finálky jsme zamířili ještě na multinu, kde jsme měli domluveno, že uděláme obnovu ukradené keše. Nakonec se ukázalo, že krabka zapadla trošku hlouběji, ale je stále na místě. Teď už nás jen čekalo seběhnout zpět k autu a vypravit se na cestu domu.

Kozí hřbety

Kozí hřbety

K finálce

K finálce

Odpočinek

Odpočinek

Odpočinek

Odpočinek

   Když bych to měl shrnout, přišel jsem tu na chuť dlouhým multinám. Při prvním pokusu jsme nachodili kolem 30 km. Při této závěrečné návštěvě také zhruba tolik. Já během výletů, kdy jsem sbíral ostatní indície, nachodil kolem stovky. Každopádně jsem v Krkonoších poznal spoustu nádherných míst. A co dál? V plánu je teď přechod Brd a pak jsou v Krkonoších ještě dvě zajímavé multinky Krkonošské vodopády a Na Sněžku za východem slunce. Ale to ještě nějakou dobu zabere.

 

Napsat komentář